Tyká si typologie s etikou?

Často se ptáte, kde všude se znalost osobnostního typu může hodit? Co takhle v náboru nebo při posouzení vhodnosti na povýšení, přesunu na jinou pozici nebo toho, jak by kdo zapadl do týmu. Co vy? Využili byste typologický profil s tímhle záměrem?

Je to lákavé, že? Dostanete do ruky nástroj, který vám dá nahlédnout trochu více pod pokličku toho, co kandidát prezentuje navenek. Něco, co popisuje silné stránky, oblasti k rozvoji. Takovému pokušení se odolává těžko.... V tomhle článku bych vám ráda dala dost dobrých důvodů pro to pokušení odolat.

Předně, pokud se bavíme o osobnostní typologii, ta se zabývá popisem, řekněme, "nastavení", typických projevů chování člověka. POPISEM preferencí, nikoli HODNOCENÍM schopností. A to se často plete. Typologický profil nám možná poodkryje, jaký někdo je - jak vnímá svět, jak se rozhoduje, co ho motivuje, co ho nabíjí. Neřekne nám ale nic o tom, jaké má schopnosti nebo dovednosti. Ne, že by se schopnosti a dovednosti měřit nedaly, ale jsou na to nástroje vhodnější než typologický profil.

Příklad z praxe. Tým obchodníků. Vezměme si typologii MBTI - s tou mám letité zkušenosti 😉. Nabízelo by se vybrat ideální typ odpovídající profilu obchodníka - volili byste spíše člověka zaměřeného extrovertně nebo introvertně? Extrovertně, říkáte? Fajn, rozeberme si to.

Mezi vlastnosti extrovertně orientovaného člověka bývá řazen široký záběr činností i kontaktů, energie plynoucí s interakce s okolím, reakce na vnější podněty, otevřenost, společenskost. To všechno může obchodníkovi dobře sloužit. Co vám tam chybí? Vytvoření prostoru pro klienta, naslouchání jeho potřebám, záběr do hloubky, rozvážnost? To jsou pro změnu vlastnosti připisované těm z nás, kteří spíše preferují introverzi. Navíc, pojem preference znamená jen to, že k jednomu přístupu mám blíže. Absolutně neurčuje veškeré mé jednání a neznamená, že neumím zapojit i kvality své nepreference, když je to potřeba. Znám pár introvertů, do kterých byste to na první pohled vůbec neřekli - tak dobře se naučili fungovat společensky, že někdy mohou působit extrovertněji než leckterý extrovert. A znám také pár extrovertů, kteří se raději straní větších shromáždění, necítí se ve své kůži při nezávazných konverzacích a stojí je nemalé přemáhání chovat se jako "tabulkový" extrovert.

Stejně bychom si mohli rozebrat jakoukoli další dvojici preferenčního nastavení. Z typologického profilu se dozvíme, jak můžeme pro danou profesi využít své preference i co z nepreferencí bychom mohli posílit. Nedokážeme ale přesně určit, jak úspěšní v tom budeme. K čemu nám tedy typologie je? Jednotlivcům pomáhá lépe pochopit, jak jsou sami nastaveni - co je motivuje, co naopak, a jak mohou své preference i nepreference využívat a dál rozvíjet. Dává nám také informace o tom, jak jsou nastaveni lidé kolem nás a jak můžeme lépe nastavit vzájemnou interakci. Zvyšuje míru tolerance pro situace, kdy lidé reagují jinak, než bychom předpokládali nebo si přáli. V tom vidím sílu typologie. V porozumění. V pestrosti. Ne ve škatulkování, které někdy může vést až k diskriminaci. Vědomé i nevědomé. Neškatulkujme, rozvíjejme 😊

Vaše Bára, ENTJ